Paroubek mi napsal esemesku

Je to tak, dnešní den si můžu do deníčku zapsat jako den, kdy mi napsal esemesku expremiér Paroubek. Stejně jako mnoho dalších obyvatel ČR jsem svižně zareagoval na zveřejněná čísla politiků v rámci výstavy Ztohoven a napsal panu Paroubkovi pár řádek. Zřejmě jsem byl jedním z prvních píšících, protože mi byla mezi následující záplavou zpráv ještě věnována pozornost. Děkuji tímto Twitteru a mému posunutému dennímu režimu.

Napsat svůj názor konkrétnímu politikovi na mobil je jistě lákavá možnost. Je to totiž asi jediný způsob jak ho kontaktovat přímo, což v případě e-mailu pravděpodobně tak snadné není. Mohu se mýlit, ale předpokládám, že u vrcholných politiků bude na e-mailovou komunikaci nasazen nějaký filtr v podobě sekretářky, která potenciální nedůležité zprávy svému šéfovi nepředá (a je to tak správně, protože aby člověku nevybouchla hlava, jsou v dnešní informační záplavě podobné typy filtrů nezbytné). Vidina přijaté a přečtené zprávy je tedy dostatečnou motivací k akci. Místo nadávání na politiku v hospodě u piva může člověk svoje frustrace poslat přímo dotyčnému zdroji.

I na mě tohle zafungovalo a rozhodl jsem se napsat panu Paroubkovi, protože mi vždycky vadil jeho populismus a arogantní způsob jednání s ostatními. U člověka, který má zastávat v zastupitelské demokracii naše zájmy, mi takové vlastnosti přijdou smutné. Nehledě na politickou orientaci bych v těchto kruzích rád viděl lidí, kteří půjdou společnosti příkladem. Jsem proto velmi rád, že je pan Paroubek nyní opět pouhým řadovým poslancem a není již tak často vidět na televizních obrazovkách a titulních stránkách novin. O to víc jsem se zhrozil, když jsem ho před časem opět zahlédl na billboardu pod hlavičkou jeho nové strany LEV21.

Ve své zprávě jsem ho slušně poprosil, aby se nesnažil vrátit do vrcholné politiky. Poznamenal jsem, že současnou vládu sice nepovažuji za šťastnou, ale že on již svou šanci dříve dostal a neměl by se vracet na místo činu. Odpovědí mi byla krátká nechápavá zpráva, v které se mě ptal na důvod mých starostí. Bohužel jsem tou dobou ještě vyspával a nemohl jsem na zprávu reagovat. O dvě hodiny později mi dokonce přišla ještě další zpráva, která mě osočovala z toho, že chci pravděpodobně vládu, která neumí zařídit hospodářský růst, která krade a prostě neumí vládnout. To jistě nechci, takže sem po probuzení na zprávy zareagoval, ale zároveň jsem viděl i titulní stránky deníků a bylo mi jasné, že už to pravděpodobně píšu zbytečně.

Morální reforma

V médiích se následně objevilo několik zpráv o slovních průjmech veřejnosti směřovaných na telefonní čísla politiků. Bylo zasláno mnoho urážek, sprosťáren a výhrůžek. Ono se to tak nějak vlastně i dalo čekat, ale to je dle mého názoru přesně ten důvod, proč skupina Ztohoven tuhle událost zapříčinila. Je totiž důležité si uvědomit, že čísla byla uveřejněna v rámci instalace, která je pokračováním předchozího projektu nazvaného Morální reforma, a která tímto velmi hezky ilustruje, jak to u nás s tou morálkou vlastně je.

zdroj: iDNES.cz

Nadávat na politickou morálku je totiž velmi snadné, ale se zkoumáním svého vlastního jednání je to už poněkud složitější. Veřejnost se vyjádřila určitým způsobem a je teď na místě se ptát, kdo se vlastně chová nemorálně. Vyhrožovat někomu vraždou nebo ho zaplavit snůškou sprosťáren nemá se slušností příliš společného. Smyslem instalace Ztohoven tedy podle mého názoru nebylo pouhé zveřejnění telefonních čísel, ale především nastavení zrcadla celé společnosti a jejímu přístupu k obecným morálním hodnotám.

Občas se říká, že politici jsou taky jenom lidi, a jistě s tím nelze nesouhlasit. Pokud však byli vybráni z určité společnosti, kde je morální kodex nastaven na určitou úroveň, nelze se divit, že i její zástupci jednají podle těchto obecně nastavených hodnot.

Opravdová realita však zřejmě není zase tak černá jako ta mediální, protože jak ukazuje web Indymedia, zdaleka ne všechny poslané zprávy byly tak útočné a sprosté, jak bylo popisováno na některých zpravodajských portálech. Ostatně to mohu dosvědčit i já sám, protože moje komunikace byla vedena ve vší slušnosti. Snažil jsem se komunikovat i s dalšími poslanci a prezidentem Klausem, ale celá událost již přerostla do rozměrů, kdy adresáti neměli šanci na zprávy reagovat. Přesto je dobře, že lidé tuto možnost dostali, protože mnoha politikům jistě chybí přímá zpětná vazba, kterou často získávají pouze prostřednictvím voleb, demonstrací a průzkumů oblíbenosti. Pokud se ale taková možnost vyskytne, je opravdu škoda ji zneužít k pouhému procvičování slovní zásoby.

Ztohoven mě tedy opět nezklamali. Mnoho politiků i komentátorů za jejich akcemi bohužel vidí pouhou touhu po zviditelnění se. Neříkám snad, že ta touha tam nutně není, ale stále mi přijde, že pro skupinu je důležitější zviditelnění samotného díla a myšlenek, spíš než členů samotných. Ztohovňákům se tedy povedlo téma úspěšně medializovat a otevřít tak nad tématem celospolečenskou diskuzi. V rámci ní pak mám možnost i já sám popřemýšlet nad tím, jestli je morální psát panu Paroubkovi v půl třetí ráno, nebo též jestli se moje chování v určitých situacích zásadním způsobem liší od chování politiků. Nakonec je tedy mnohem užitečnější vnímat celou událost jako prostředek vlastní sebereflexe, spíš než jako možnost napsat Kalouskovi, že je blbeček.

Sdílejte na sociálních sítích

One Response

  1. Jakub Mareda
    Jakub Mareda November 22, 2012 at 11:44 pm | | Reply

    Výborný článek, myšlenka s morálkou společnosti mě nenapadla a je skutečně chytrá a zajímavá.
    Děkuji

Leave a Reply

(Spamcheck Enabled)