FM party 2.0

“… Představte si taneční party, kde je prakticky úplné ticho, přesto však vidíte mnoho lidí jak se společně vlní v jednom rytmu či každý v úplně jiném…”

Uvedená myšlenka není mojí pouhou představou, ale již delší dobu existující typ hudební akce, kterou je možné díky naprosté nehlučnosti uspořádat prakticky kdekoliv. Nepřítomnost tónů je totiž pouze zdánlivá, neboť tanečníci mají na uších sluchátka napojené na společný rádiový kanál, který jim zprostředkovává jednotný hudební zážitek. Kulturní událost tohoto typu je ve světě již nějakou dobu rozšířená a proto bych se nerad pouštěl do nějakého bližšího zkoumání již existujícího. Účelem tohoto příspěvku by mělo být zamyšlení nad možnostmi jejího obohacení o jistou formu interaktivity.

Kdo komu hraje

Tradiční koncept FM party je založen na podobné formě, na jaký jsme zvyklí u mnoha tradičních masových médií, kde se posluchač stává pouze pasivním příjemcem. Na některých takových akcích má sice možnost vybírat si mezi několika hudebními kanály a vnášet do prožitku nějakou vlastní volbu, ale ta je stále velmi omezená podobně jako například při výběru kanálů na televizním přístroji. Omezeností zde však nemám na mysli malý počet zdrojových signálů, ale praktickou nemožnost posluchače zapojit se do produkce, podobně jako u všech médií, kde je obsah sdělován hierarchicky od jednoho zdroje k více cílům.

Nutnost podřizovat se takovému druhu šíření informací byla rozmetána masovým rozmachem internetu, kde se každý může zapojit se do tvorby obsahu. Tím může být jak vlastní tvorba webových stránek, tak například vkládání dat do projektů s filozofií Web 2.0. Důležité ovšem je, že již není nutné přijímat informace od několika centrálních autorit, ale mít tu možnost stát se jednou z nich.

Takovýto síťový model, kde každý může být jak zdrojem tak příjemcem, by bylo možné uplatnit i na koncept FM party. Dnešní digitální technologie nabízí neuvěřitelné možnosti a není tedy problém představit si mobilní zařízení umožňující každému z návštěvníků vysílat do prostoru rádiových vln svůj vlastní hudební příspěvek. Záleželo by už pak jen na jednotlivci jakou roli na okolním dění zaujme, zda aktivní či pasivní.

Kdo co hraje

Při společném vnímání jednoho zdroje cítí návštěvníci určitou pospolitost, která je díky sluchátkům na uších vymezuje od těch ostatních, kteří je nemají. Osobně jsem zažil pouze takovýto typ akce a z vlastní zkušenosti můžu říci, že to byl zajímavě vtipný pocit, cítit jistou semknutost a vzájemné výměny zasvěcených úsměvů.

Jak ale asi vypadá party, kde lidé netančí na stejnou hudbu, ale každý si užívá tu svojí vybranou? Je-li výběr kanálů nějak rozumně omezen, musí se dle mého pocit jisté sounáležitosti mezi posluchači stejného zdroje ještě více prohloubit. Pravděpodobně pak nastávají situace, kdy se navzájem v sále pozorují a snaží se rozpoznat, kdo poslouchá tutéž skladbu a v důsledku toho třeba i k navázání nějaké nonverbální komunikace. To vše pak může vést k určitému přeuspořádávání lidí v sále na základě vybraného kanálu.

Při výše zmíněné situaci, kdy má každý možnost pustit do prostoru svojí oblíbenou skladbu, to vnáší do uvedeného přesouvání tanečníků jakousi vyšší variabilitu. Použitím nějakého sofistikovanějšího zařízení by se dala též zajistit lokalizace vysílajícího a následné sdělení této informace ostatním. To by ve výsledku mohlo mít za následek vznikání více centrálních bodů, v kontrastu ke klasickému pódiu, které bývá chápáno jako jediný zdroj produkce. Zajímavé by též bylo vyvinout technologii, která by ladění jednotlivých kanálů prováděla automaticky na základě přiblížení se k vysílajícímu zdroji.

Kdo hraje

Těžko říci, co by vznik podobného druhu akce znamenal, každopádně to ale stojí za vyzkoušení a prozkoumání. Ve vzduchu visí ještě spousta nevyřčených otázek, například i ta, zda by vůbec tato možnost někoho oslovila. Úspěšnost takového projektu by pak totiž závisela nejen na technické realizaci, ale i na ochotě návštěvníků stát se aktivními prvky. Motivace mohou být různé a to od mladých hudebníků s cílem podělit se o svojí tvorbu, přes lidi toužící si společně zatančit s více lidmi na svoji oblíbenou píseň až po jedince, snažící se podpořit své ego a nějakým způsobem se zviditelnit.

Pracovně jsem tento koncept nazval FM party 2.0 a je teoreticky možné, že se ho někdy pokusím zrealizovat. Z praktického hlediska by bylo asi nejjednodušší vyvinout nějakou aplikaci do mobilních telefonů, která by umožňovala sdílet potřebná data. Jsem otevřen jakýmkoliv nápadům či poznámkám, které můžete uvést v diskuzi.

Pokud by měl někdo zájem se na takovémto experimentálním projektu spoluúčastnit, budu každopádně potěšen.

Připravujte si oblíbené playlisty nebo tvořte hudbu. Třeba si pak někde společně zatancujeme 😉

Leave a Reply

(Spamcheck Enabled)