Jakoukoliv dostatečně rozvinutou lidskou společnost si lze z pohledu teorie systémů představit jako dynamicky se měnící skupinu jednotlivců s rozličnými zájmy, v které panuje snaha o nastavení jistých obecně platných pravidel a vztahů. Vzhledem k různorodosti a proměnlivosti individuálních potřeb je však vysoce pravděpodobné, že nelze najít jednotné pravidlo, které by všem jejím členům dlouhodobě vyhovovalo. Na základě nespokojenosti s aktuálním stavem se pak jedinci sdružují do různých skupin s cílem prosadit v dosavadních pravidlech dané společnosti takovou změnu, která by jejich vznikající potřeby nějakým způsobem reflektovala.
Prosazování osobních i společenských zájmů lze provádět mnoha různými způsoby. Pokud bychom pokračovali v čistě pragmatickém systémovém pohledu, je jednou z poměrně účinných metod využití síly. Naštěstí je však dnes fungování mnoha zemí založeno na demokratických principech, kde je takový přístup systematicky potlačován a namísto něj jsou preferovány liberálně orientované způsoby. Konkrétně pak v zastupitelské demokracii se jednotlivci mohou pokusit vstoupit na politickou scénu, kde mají šanci hájit zájmy ostatních obyvatel.
Tento způsob funguje do jisté míry dobře, nicméně jak ukazuje dlouholetá zkušenost, není takto nastavený systém příliš flexibilní. Zástupci lidu jsou voleni na poměrně dlouhou dobu, během níž nemá veřejnost příliš velkou šanci nějak zásadně vstupovat na politickou scénu a ovlivňovat změnu pravidel tak, aby odpovídala jejímu přesvědčení. Zde tak vzniká potřeba existence určité organizační mezivrstvy nacházející se mezi běžným voličem a vládnoucí třídou.
A právě zde je prostor pro nejrůznější typy občanského aktivismu, který má za cíl vstupovat do oné nekonečné transformace pravidel společnosti a pokoušet se prosazovat zájmy určitých skupin obyvatelstva i v průběhu volebního období.
Prostředky aktivismu
Jednotliví aktivisté či aktivistické spolky se v průběhu historie objevují v rozličných formách a své zájmy se snaží prosadit pomocí nejrůznějších prostředků a aktivit. Typicky se jedná o nějaké způsoby upozorňování na kritická společenská témata, a to například pomocí demonstrací, sepisování peticí či happeningů.
V zásadě je však vždy smyslem dané činnosti pokus o prosazení daných principů jako obecně platných pro celou společnost nebo alespoň nějakou její část. To typicky probíhá soustavným apelem na vládnoucí vrstvu s požadavkem na změnu příslušných zákonů, ale někdy též i samotným prováděním vytyčených aktivit bez nutnosti dosavadní legislativu měnit.
Co však vždy stojí na pozadí všech těchto aktivit, je potřeba propagace daných myšlenek a vzájemná komunikace mezi zainteresovanými jedinci. Zatímco v dřívějších dobách však bylo nutné na tyto činnosti vynakládat nemalé časové a finanční prostředky, v posledních několika dekádách se situace s rozvojem moderních komunikačních prostředků znatelně proměňuje.
Masové rozšíření internetu s sebou přineslo řádově levnější a efektivnější modely šíření informací, což kromě mnoha dalších oblastí lidské činnosti výrazně ovlivňuje i organizaci aktivistických skupin. Díky jeho síťovému charakteru lze v reálném čase a za minimální náklady oslovit s určitými myšlenkami velké množství lidí, přičemž ti opět mohou danou zprávu přeposílat a takto ji rychle rozšířit mezi další potenciální aktivisty. Ve výsledku lze takto získat pro určité myšlenky dostatečné množství názorově spřízněných jednotlivců.
Nezanedbatelnou proměnu na tomto poli jistě hraje i masové používání sociálních sítí. Pro šíření nějaké myšlenky je pro příjemce často klíčové, od jakého zdroje daná informace přichází. Je totiž známým faktem, že dozvídáme-li se něco od člověka, kterého známe, považujeme danou zprávu za relevantnější a často i názorově bližší. Sociální sítě jsou proto neuvěřitelně mocným nástrojem jak dané informace šířit, neboť předáváním zprávy mezi lidmi, kteří se navzájem znají, většinou dochází k zachování její důvěryhodnosti i dalších zmíněných vlastností.
Aktivismus on-line
Podoby on-line aktivismu mohou být různé a u některých z nich lze dokonce říci, že se jedná o kopie aktivit reálného světa. Jako příklad může posloužit sbírání podpisů u on-line peticí (1) nebo též různé on-line diskuze, které následně mohou přerůst v reálnou akci. V obou případech jsou však tyto činnosti mnohem méně závislé na místě a čase, což často pozitivně ovlivňuje efektivitu jejich provádění. Především to pak dovoluje zapojení více jednotlivců do konkrétního procesu.
On-line prostředí však neusnadňuje komunikaci pouze mezi samotnými aktivisty, ale někdy též i mezi aktivistou a zástupcem vládnoucí vrstvy. Existují například služby, které komukoliv umožňují obrátit se se svým dotazem či požadavkem na libovolného politického představitele bez znalosti jeho kontaktních údajů (2). O dodání zprávy příslušné osobě se totiž typicky stará provozovatel, který má dané údaje k dispozici. Výhodou této služby může být navíc ten fakt, že se daná komunikace ukládá a veřejnost si tak může i do budoucna prohlížet, jak bylo s konkrétním požadavkem naloženo.
Vedle přímého oslovení daného politického zástupce existuje též mnoho služeb pro anonymní nahlašování rozličných kauz a společenských problémů. Může se jednat jak o záležitosti typu korupce (3), tak například o nedostatky týkající se legislativy (4) či veřejného prostoru (5). Kdokoli s přístupem na internet má díky nim možnost jednoduše ohlásit jakoukoliv záležitost, o které si myslí, že by se na určitých místech měla projednávat a řešit. Tyto služby pak fungují jako shromaždiště podnětů pro aktivisty, kteří danou kauzu postoupí dalšímu řízení.
Kromě samotné komunikace, distribuce informací a nahlašování problémů nabízí on-line prostředí ještě jednu zajímavou možnost, kterou je tzv. dolování dat. Čím dál více informací je veřejně dostupných na internetu a existuje nespočet nástrojů na jejich shromažďování a příslušnou analýzu. Internet je z tohoto pohledu ohromnou databází údajů, které se lze ptát na nejrůznější celospolečenské otázky. Pro danou kauzu tak lze často získávat potřebná data, ta převádět do přehlednější podoby a následně z nich vyvozovat další důsledky (6).
Pozor na kliktivismus
Ačkoliv má však veřejnost dostatek prostředků k efektivní komunikaci a mapování společenských problémů, nemusí být realita z pohledu aktivní účasti na demokracii tak růžová, jak by se mohlo na první pohled zdát. Přestože lze pomocí uvedených nástrojů usnadnit mnoho procesů, může být poměrně snadné propadnout pocitu, že k vyřešení daného problému stačí pouhá aktivita ve virtuálním prostoru.
Síť lze velmi dobře využít ke sdílení aktivistických myšlenek, upozorňování na kauzy a podepisování on-line peticí, nicméně je nutné si neustále uvědomovat, že je to pouze malá část v celém procesu požadované změny. Vždy totiž musí existovat nějaká skupina jednotlivců, která je schopna s danými návrhy operovat v reálném světě, účastnit se politických zasedání a osobních setkání s politiky. Tato skupina musí navíc umět pro danou kauzu nadchnout sebe i ostatní, dokázat trávit spoustu času studiem právních předpisů a nepolevit při prvním nezdaru.
Je evidentní, že takový přístup se podstatně liší od jednoduchého kliknutí myší s nadějí, že se to udělá samo. Uvedené nástroje jsou sice skvělým prostředkem pro vytvoření mediálního šumu kolem konkrétní kauzy, ale ne vždy samy o sobě stačí na zesílení tlaku na vládnoucí vrstvu. Pokud chce tedy někdo skutečně dosáhnout určité změny systému, měl by se zasadit o řešení daného problému i mimo pohodlný virtuální svět počítačů a dát tak pozor, aby nebyl pouhým kliktivistou.
Odkazy
[1] např. petice24.com, petice.net
[2] např. napistejim.cz, parlamentnilisty.cz/profily
[3] např. protikorupcni-linka.cz
[4] např. zrustezakon.cz
[5] např. lepsimisto.cz, zmapujto.cz, chodcisobe.cz
[6] např. mapyhazardu.cz, vsechnyzakazky.cz, rozpocetobce.cz